Příhradový vazník je lehká dřevěná konstrukce, která slouží k přenesení váhy střešního pláště do nosných obvodových konstrukcí. Ačkoliv nemusejí být vazníky nutně tím ideálním řešením pro každý dům, existuje mnoho důvodů, proč se nad touto variantou při realizaci novostavby nebo rekonstrukce alespoň zamyslet. Díky množství jejich výhod a vysoké variabilitě mají totiž výrazně nakročeno k tomu, aby do budoucna zcela nahradily klasické krovy. V tomto článku vám vysvětlíme proč.
Kde to všechno začalo?
Celý příběh příhradových vazníků se začal psát v 50. letech v USA, odkud se tento fenomén rozšířil i do západní Evropy. Na přelomu 60. a 70. let se pak začaly vazníky využívat také na území tehdejšího Československa. Tady své využití nejčastěji nacházely při zastřešování zemědělských objektů. Příhradové vazníky však nebyly nerozeznatelné od těch, které používáme dnes. Jako spojovací prostředky byly totiž využívány nejrůznější hřebíky, svorníky či klasické tesařské spoje, což přinášelo jednu značnou nevýhodu – spotřebu většího množství řeziva, kterou zapříčinila nutnost rozmístění hřebíků a svorníků do spojů. Výroba vazníků byla také mnohem více pracná, než jak je tomu dnes, avšak s příchodem vazníků se styčníkovými deskami se všechny tyto nevýhody eliminovaly.
Obě dvě varianty konstrukcí se dodnes využívají, avšak vazníky se styčníkovými deskami oproti těm původním sbíjeným vítězí díky svým přínosům na plné čáře. V dnešní době již díky výpočetním softwarům probíhá mohutné rozšíření tohoto stavebního prvku. Programy totiž dokáží uceleně řešit celý návrh, optimalizují jej a zajišťují také výrobní dokumentaci či řízení výroby. Tento postup výrazně snižuje náklady nejen na projekční práce, ale také náklady na samotnou přípravu staveb.
Využití
Mezi jednu z nejčastějších fám ohledně vazníků bezesporu patří tvrzení, že při krovu vyrobeném právě z nich není možné mít v domě podkrovní místnost. Ačkoliv je tato varianta častější, je možné navrhnout i takový tvar, který podkrovní místnost pro obytné i půdní potřeby vytvoří. Ideální variantou jsou proto zejména pro domy s nízkým sklonem střechy. Jinak lze však s jistotu říci, že vazníky dokáží zastřešit v podstatě budovu jakéhokoliv půdorysu. Jsou vhodné pro rodinné i bytové domy, průmyslové a skladové haly, sportovní haly, administrativní budovy, zemědělské stavby, školy, obchody či pro nástavby na panelové domy.
Jedno plus za druhým
Pokud stavíte nebo rekonstruujete jakýkoliv objekt, zajisté chcete mít poměr ceny a výkonu co možná nejvýhodnější. Příhradové vazníky přesně tento aspekt plní na výbornou. Oproti klasickému vázanému krovu jsou totiž výrazně levnější a také úspornější na množství potřebného řezivového materiálu. Pro docílení co nejvyšší kvality, suší se dřevo určené pro výrobu vazníků pozvolně ve vyšších teplotách, proto dochází k rychlejšímu odvádění vlhkosti a také kompletní likvidaci všech škůdců, kteří by se ve dřevě mohli nacházet.
Procesem sušení se také snižuje celková hmotnost dřeva a to je právě pro střešní konstrukce velkým plus. Jednodušší je tak i manipulace s hotovými vazníky, což urychluje celkovou doba montáže. Konstrukce je tak v řádech několika dnů kompletně hotová. Díky prefabrikaci i během zimních měsíců. Zrychlení celého procesu způsobuje také skutečnost, že spodní část vazníku nahrazuje konstrukci betonového nebo keramického stropu. Díky tomu vznikne nejen časová, ale také výrazná cenová úspora. Jeden stavební prvek má totiž schopnost vytvořit jak kompletní střešní konstrukci, tak i strop.
Vysoká variabilita vazníků zase umožňuje vytvořit střechu prakticky jakéhokoliv tvaru. Problémem nejsou ani složitější konstrukce na nepravidelné půdorysy či nadstandardní rozměry objektu. Lze totiž vyrobit vazníky o délce až 30 m. V posledních letech bývá čím dál tím větší oříšek sehnat šikovného tesaře, a právě příhradové vazníky tento problém elegantně řeší. Jejich montáž je totiž poměrně snadná a my v Evo House s ní máme bohaté zkušenosti.
Příhradové vazníky jsou také ze všech druhů střešních konstrukcí ty nejvíce ekologické. Při kvalitním zpracování dřeva i celého projektu totiž vznikne pouze minimální množství prořezu a celkového odpadu a materiál se zpracuje v maximální možné míře.
